Mnoho lidí vnímá jeho kostel jako turistickou atrakci a mnoho turistů sem skutečně míří. Mnozí z nich tady podle kněze ale rovněž hledají ticho a klid. „Hledají klid, spočinutí. Možná někdo řekne, že hledá ticho – a když pak najednou to ticho přijde, může to být i obtížné a překvapivé,“ říká kněz. S bosými karmelitány, jejichž je příslušníkem, se snaží, aby místo bylo jakousi duchovní oázou.
Podle něj se právě ticho může stát jistou formou modlitby. „Něco odříkat, říct nějaká slova je snadné. Ale nějak mi dává čím dál tím větší význam tento způsob modlitby, která vypadá jako nečinnost – možná nečinnost je –, možná to je jen opak aktivity. Opak způsobu našeho běžného života, kdy máme pocit, že vše máme pod kontrolou.“
Co se to děje, on usnul?
Občas se při mši také snaží ,dát‘ pár minut ticha. „Reakce jsou na to dobré, ale občas cítím, že to někoho zneklidní. Pak slyším vyprávění, podle kterých děti říkaly: Co se to děje, on usnul? Nebo zapomněl, co se má dělat? Vlastně je ticho něco krásného, ale je nám nepřirozené,“ dodává kněz.
Podle něj je dobré občas jen tak být a klidně to spojit s meditací. „Ta nám z křesťanského pohledu vlastně nabízí jakousi neděli, kterou si ale můžeme udělat kdykoliv. Den spočinutí, kdy si užíváme života a nemusíme nic dělat. Pro život je důležitý nádech nebo výdech. Něco, co životu dává kvalitu.“
Celý text najdete na webu Českého rozhlasu ZDE